ÚVOD

Co vedlo redakci k dlouhodobému setrvání u výše uvedeného názvu? V době založení anotované výběrové bibliografie byla výchova k péči o životní prostředí nejběžnějším termínem, který zdůrazňoval potřebu výchovy tehdejší společnosti k nápravě devastovaného stavu životního prostředí.
Pokud jde "o výchovu", chápali jsme ji v plné šíři jako komplexní výchovu, zcela jistě šířeji, než jen jako výchovu školní, než jen vzdělávání nebo vyučování. Měli jsme na mysli výchovu na různých stupních škol i výchovu mimoškolní. Pokud jde o "péči", chápali jsme ji také šířeji než jen jako ochranu, popř. tvorbu životního prostředí, vždyť péče o ŽP zahrnuje dokonce i legislativu, a tak výchova je v podstatě určitou specializovanou preventivní péčí o ŽP. Pokud jde o "životní prostředí", je to termín, který je často nesprávně zaměňován za slovo ekologie. Protože není zvykem užívat adjektivum "životně prostřeďový" byla tato slova nahrazena termínem environmentální. Vědní obor interdisciplinárního charakteru se nazývá environmentalistika. Jde o komplexní vědu o životním prostředí. Termín je převzatý z angličtiny a v současné době ho preferuje i MŽP ČR, např. v označení Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.
Právě tento dokument, vycházející ze zákona 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí je prvním zásadním dokumentem zabývajícím se environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou vybavený Akčním plánem na léta 2001 až 2003. Státní program byl schválen rozhodnutím vlády č. 1048 ze dne 23. října s platností od 1. 1. 2001. Tento dokument zohledňuje vzdělávání, výchovu a osvětu pro následující skupiny:
1. Veřejná správa
2. Děti, mládež, pedagogičtí a odborní pracovníci:
I. Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže
a) Environmentální výchova dětí v předškolním věku
b) Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže základních, středních a vyšších odborných škol
c) EV vysokoškolských studentů
II. Příprava odborníků pro péči o životní prostředí a udržitelný rozvoj
a) Příprava odborníků ve středních školách a ve vyšších odborných školách
b) Příprava vysokoškolských odborníků
III. Příprava učitelů a dalších pedagogických pracovníků pro environmentální vzdělávání
3. Environmentální vzdělávání a osvěta v podnikové sféře
4. Informace, osvěta a poradenství pro veřejnost.
Na konci roku 2001 (14. 12. 2001) byl vydán Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních k naplňování státního programu. Jeho realizace by měla umožnit další přístup k informacím o životním prostředí v sounáležitosti s legislativou Evropské unie, ale též naplňování uvedených významných dokumentů.
Škola je mimořádně důležitou institucí, která může působit v určitém období života na každého občana a může položit základy pro jeho uvědomělé chování a jednání. Je-li vzdělávání základním krokem k poznání, pak výchova a osvěta je jeho nedílnou, nepostradatelnou součástí. Výběrová bibliografie nyní nazvaná (od ročníku 2000) Environmentální vzdělávání, výchova, osvěta - teorie a praxe umožní pedagogickým pracovníkům i veřejnosti poskytnout množství aktuálních i postupně se měnících informací, které jsou a budou ve výuce na různých stupních škol i mimo ně stále více potřebné.
Proto podle aktuálnosti inovujeme některé rubriky v Třídění záznamů. Všechny zpracované informace doporučujeme odkazem k využití ve vzdělávání a výchově na různých úrovních škol, v oblasti mimoškolní činnosti i ve státní správě, popř. v osvětě pro potřeby veřejnosti.
V excerpční základně bibliografie jsou uvedeny jen ty časopisy, ze kterých byly zpracovány anotace; průběžně je sledováno téměř sto časopisů z domácí a zahraniční produkce.

Základní charakteristika třídění bibliografických záznamů.

V třídění je problematika rozdělena na nejhrubší (první) rozlišovací úrovni do sedmi skupin a označena jednomístnými kódy 1 až 7. Vzhledem k tomu, že každá informace o problematice životního prostředí se vztahuje k nějaké složce nebo nějakému celku materiální reality (skupina 1) nebo k člověku (skupina 2) nebo lidským činnostem (skupina 3), je možno považovat tyto tři první skupiny za základní. Skupiny 4 a 5 jsou vůči nim (i ostatním) doplňkové; vyjadřují různé druhy vlastností a vztahů. Do skupiny 6 zařazujeme problematiku péče o životní prostředí; skupina 7 zahrnuje informace o environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě.
Jednomístné kódy jsou dále rozvíjeny - některé z nich až na šestou rozlišovací úroveň.

Struktura bibliografického záznamu.

Každý záznam má své pořadové číslo a nad jménem autora a názvem článku je skupina kódů, které charakterizují anotaci z hlediska jejího obsahu. První v pořadí je považován za kód základní, podle kterého je záznam zařazen do příslušné rubriky. Začátek každé rubriky je zvýrazněn černým bodem. Další kódy v pořadí jsou doplňkové a jsou uspořádány podle významnosti obsahu. Tyto kódy jsou, v souvislosti s počítačovým zpracováním, uváděny bez teček, ale odpovídají kódům s tečkami, tak jak jsou uvedeny v "Třídění".
Jádro záznamu tvoří anotace, za kterou následují klíčová slova, umožňující věcné vyhledávání v databázi ENVIR. Na závěr záznamu jsou kódy využití, které odpovídají třídění záznamů ve skupině 7.
Všechny uvedené kódy, tj. základní, doplňkové a kódy využití jsou součástí Třídění bibliografických záznamů a též rejstříku odkazů a rejstříku využití záznamů. Publikace ještě obsahuje rejstřík klíčových slov a rejstřík autorský.

Informace o různých otázkách stavu životního prostředí, ochraně přírody a další problematice, může uživatel hledat současně v jiných bibliografiích či dalších pramenech (např. na internetové adrese: http://www.env.cz).